Poslední bojovníci za záchranu unikátního řemesla

Je smutným faktem, že tradiční řemesla z naší republiky postupně mizí a nahrazuje je sériová strojová výroba. Jedním z těch, které jsou na pokraji zániku, je výroba dřevěných tiskařských forem – aktuálně v České republice funguje pouze jedna jediná dílna, která toto řemeslo provozuje v jeho původní podobě, a to dílna Jaroslava Pluchy a Milana Bartoše ze Dvora Králové. 
 

Tiskařské formy: řemeslo staré jako lidstvo samo

Historie tisku a forem na něj sahá do starověké Číny, kde v 9. století vznikaly první knihy tištěné pomocí dřevěných desek a zároveň první potisky textilu. Odsud se pak obě techniky rozšířily do Evropy, kde se dál vyvíjely až do současné podoby, kdy drtivá většina knižní a textilní výroby probíhá strojově a dřevěné desky pro tisk již nikdo nepoužívá. Přesněji řečeno, knihy dnes ručně netiskne už nikdo, tradiční tisk na textil pomocí dřevěných forem ale stále žije.

Dřevěné formy pro tisk se vyvíjely společně s tiskařskými technikami, kterých je hned několik, jednou z nejpoužívanějších je však tzv. štočkový tisk, neboli tisk formou, který se vyvinul z dřevěných tiskátek, jež se namáčela do barvy a otiskovala na látku.

Pokročilejší technika využívá dřevěné formy z hruškového, javorového, ořechového nebo švestkového dřeva, jež je dostatečně tvrdé a pevné pro následující rytí (nejlepší je dřevo hruškové). Dřevěná forma má obvykle rukojeti pro snadné uchopení. Hlavní obrysy vzoru se vysekávají dlátky, ty jemnější se formují pomocí malých mosazných plíšků a drátků, které se kladívkem zatloukají do předem vysekaných drážek nebo vyvrtaných otvorů. Mosazné plíšky a drátky si řezbář vyrábí sám na tažné stolici, případně použitím dalších technik. 

Hotová forma musí být precizně vybroušená do roviny – jedině tak je s ní možné provést rovnoměrný tisk. Jedná se tedy o náročnou, detailní práci, která si žádá spoustu času (až několik týdnů), trpělivosti a v neposlední řadě také nadšení pro tradiční řemeslo – jaké mají Jaroslav Plucha, Milan Bartoš a Aleš Zelený.

Čím je unikátní řezbářská dílna Jaroslava Pluchy a Milana Bartoše

Proč si Jaroslav Plucha a Milan Bartoš zasluhují označení „poslední bojovníci za záchranu řemesla“, když dřevěné formy umí vyrobit i jiní? Ano, dřevěné formy pro tisk opravdu umí vyrobit i běžná truhlářská dílna, ta ve Dvoře Králové je ale speciální několika věcmi. Především se jedná o originální dílnu fungující již od dob první republiky – a téměř beze změn. Originální a autentické jsou tu veškeré nástroje od soustruhu, pásové pily, hoblovky a válcovačky přes dlátka, kladívka a tvarovací kleště až po další speciální nástroje, které už uvidíte jen v muzeích. Řada nástrojů byla vyrobena ručně strýcem pana Bartoše, jenž byl kovářem na Podstrání.

Foto pan Jan Plucha 

Dílnu převzal počátkem 70. let Milan Bartoš po svém dědovi Josefu Vlkovi. Jelikož byla dílna rodinná, s rytectvím se seznamoval již od raného věku, v 15. letech ho pak začal studovat v Tibě. Jelikož však tradiční tisk začal upadat, věnoval se jiným profesím a výrobu forem si udržoval jako koníček a celoživotní vášeň, která mu vydržela až do dnešní doby. Podobně je na tom i Jaroslav Plucha, kterého Bartoš do řemesla zasvětil v 70. letech – od té doby pracují oba pánové spolu. Jaroslav Plucha v současnosti provozuje také malou řezbářskou školičku pro děti.

Foto pan Josef Vlk

„Každý má možnost koupit si stroje a změnit způsob práce, ale na náš tradiční ruční styl, jenž se musí vysedět, můžeme být právem hrdí a byl by hřích ho zatracovat“, říká pan Bartoš.

K pánům Bartošovi a Pluchovi se nedávno přidal ještě jeden nadšenec, Aleš Zelený. Pan Zelený se vyučil v Petrof a je, jak sám pan Bartoš říká, velice šikovným a zručným řezbářem, který si aktuálně buduje svoji vlastní dílnu, v níž začíná klížit polotovary na formy a dělat drobné opravy.

Modrotisk a tiskařské formy, dvě úzce propojená řemesla

Jak spolu souvisí modrotisk a tiskařské formy? Jak jsme psali již v úvodu, vývoj tiskařských technik šel po staletí ruku v ruce s vývojem forem. A právě modrotisk je jedním z nejstarších způsobů tisku na plátno – a je ve stejném ohrožení jako jiná řemesla.

Foto Tiskařský stroj 

Modrotisk je speciální technika, při které se na bílé plátno nanáší pomocí dřevěných tiskařských forem rezervážní hmota, jež zabraňuje pronikání barvy, čímž vytváří výsledný vzor. Látka se následně barví v indigu a poté pere ve speciálním roztoku, který odstraní rezervážní hmotu. Tradiční modrotisk se dělá ručně a tak je každý kus jedinečným originálem. Jedinečnost modrotisku a jeho historie na území České republiky si vysloužila i uznání v podobě zápisu mezi památky UNESCO.

Foto pan Milan Bartoš 

Chceme-li tedy zachovat tradiční modrotisk živý, bez dřevěných tiskařských forem, které patří mezi nejcennější, se neobejdeme. Nadějí řemesla jsou syn Milana Bartoše, jež se vyučil v Petrof a postupně se zasvěcuje do tajů řemesla, aby mohl jednou dílnu zdědit – a jak Bartoš doufá, také pokračovat v prastaré a po několik generací předávané tradici, a již výše zmíněný Aleš Zelený.